Existuje jeden paradox moderního seznamování, který si málokdo uvědomuje. Žijeme v době, kdy máme na dosah ruky desítky aplikací slibujících nalezení ideálního partnera během pár kliknutí, a přesto se lidé cítí osamělejší než kdykoli předtím. Průzkum společnosti Cigna z roku 2020 ukázal, že více než 60 % dospělých Američanů se považuje za osamělé, a evropská data ukazují podobný trend. Jak je možné, že s tolika technologickými nástroji na seznamování máme stále větší problém navázat skutečný lidský kontakt?
Odpověď možná leží v něčem, co naši prarodiče považovali za samozřejmost. Seznamování přes společné koníčky a zájmy – tedy způsob, jakým se lidé potkávali po staletí – se ukazuje jako překvapivě efektivní alternativa k nekonečnému swipování profilů na obrazovce telefonu. A nejde jen o nostalgii po starých časech. Věda i každodenní zkušenosti ukazují, že sdílená aktivita vytváří mezi lidmi pouto, které žádný algoritmus nedokáže napodobit.
Představte si dva scénáře. V prvním sedíte doma na gauči a procházíte profily na seznamovací aplikaci. Fotka, pár vět v popisu, možná společný zájem o cestování – to je vše, z čeho můžete vycházet. Ve druhém scénáři stojíte v keramické dílně, ruce od hlíny, a člověk vedle vás se směje, protože se mu právě zhroutil hrnek na hrnčířském kruhu. Zasmějete se taky, nabídnete radu, začnete si povídat. Není těžké uhodnout, ve kterém z těchto dvou scénářů vznikne autentičtější a hlubší spojení. A přesně v tom spočívá síla společných koníčků – vytvářejí přirozené prostředí, kde se lidé mohou poznat bez přetvářky a bez tlaku „udělat dojem".
Psychologie za tím stojící je poměrně přímočará. Když dva lidé dělají něco, co je oba baví, jejich mozek produkuje dopamin a endorfiny – neurochemikálie spojené s pocitem štěstí a odměny. Tyto pozitivní emoce se pak podvědomě asociují s osobou, se kterou aktivitu sdílíme. Psychologové tomu říkají efekt sdílené zkušenosti a výzkumy opakovaně potvrzují, že lidé, kteří spolu prožívají příjemné aktivity, k sobě cítí silnější přitažlivost. Studie publikovaná v Journal of Personality and Social Psychology dokonce ukázala, že páry, které spolu pravidelně zkoušejí nové a vzrušující aktivity, vykazují vyšší míru spokojenosti ve vztahu než ty, které se drží rutiny.
Na seznamovacích aplikacích tento mechanismus chybí téměř úplně. Komunikace probíhá přes text, kde snadno dochází k nedorozuměním, a první osobní schůzka pak nese obrovský tlak. Oba lidé se snaží být co nejlepší verzí sebe sama, což paradoxně vede k tomu, že se nechovají přirozeně. Oproti tomu, když se dva lidé potkají na horolezecké stěně, při výuce salsy nebo na komunitní zahradě, jsou zaměření na aktivitu, ne na to, jak působí. A právě v těch momentech, kdy se nesoustředíme na seznamování, se často seznámíme nejlépe.
Proč společné koníčky vytvářejí silnější základ pro vztah
Jedním z největších problémů moderních seznamovacích aplikací je to, čemu se říká „paradox volby". Když máte k dispozici stovky potenciálních partnerů na jedno kliknutí, je snadné podlehnout iluzi, že za rohem vždy čeká někdo lepší. Psycholog Barry Schwartz ve své knize The Paradox of Choice podrobně popisuje, jak přemíra možností vede k nižší spokojenosti s výběrem a k chronickému váhání. Na seznamovacích aplikacích se tento jev projevuje nekonečným swipováním, ghostingem a neschopností se skutečně zavázat, protože „co kdyby ten další profil byl ještě zajímavější".
Při seznamování přes koníčky je situace zásadně jiná. Okruh lidí je přirozeně menší, což paradoxně vede k hlubšímu poznání. Když chodíte každý týden na stejný kurz fotografování nebo do běžeckého klubu, potkáváte stále stejné lidi. Postupně je poznáváte v různých situacích – když se jim daří, když jsou frustrovaní, když pomáhají ostatním. Získáváte tak mnohem realističtější obraz o tom, jací skutečně jsou, než jaký by vám kdy mohl poskytnout sebelepší online profil.
Vezměme si reálný příklad. Petr, třiatřicetiletý grafik z Brna, strávil dva roky na různých seznamovacích aplikacích. Absolvoval desítky prvních schůzek, ale nikdy to nikam nevedlo. „Pořád jsem měl pocit, že se snažím prodat sám sebe jako produkt," popsal svou zkušenost. Pak se zapsal do kurzu improvizačního divadla – ne proto, aby se seznámil, ale protože ho to vždycky lákalo. Během několika měsíců si vybudoval okruh přátel, a jednou z nich byla Lucie, se kterou si rozuměl od první lekce. „Nebyl tam žádný tlak. Prostě jsme se bavili, smáli se a postupně jsme zjistili, že nám to klape i mimo jeviště," říká Petr. Dnes jsou spolu tři roky.
Příběhy jako Petrův nejsou výjimkou. Průzkum provedený v roce 2023 platformou Eventbrite ukázal, že téměř 40 % respondentů poznalo svého partnera nebo blízkého přítele prostřednictvím společné zájmové aktivity. A co je ještě zajímavější – tyto vztahy vykazovaly v průměru vyšší míru stability a spokojenosti než ty, které vznikly online. Důvod je logický: když dva lidé sdílejí skutečný zájem, mají od začátku společný jazyk a společné téma, o kterém mohou mluvit, přemýšlet a snít.
Jak řekl americký autor a výzkumník Brené Brown: „Spojení je energie, která vzniká, když se lidé cítí viděni, slyšeni a oceněni." A právě to se při společných aktivitách děje přirozeně – lidé se vzájemně vidí v akci, oceňují schopnosti a postoje toho druhého a cítí se součástí něčeho většího.
Samozřejmě by bylo naivní tvrdit, že seznamovací aplikace nemají žádný smysl. Pro mnoho lidí, zejména introvertů nebo těch, kteří žijí v menších městech s omenou nabídkou zájmových aktivit, mohou být cenným nástrojem. Platformy jako Jiskření, které fungují již 15 let a nabízejí všechny základní funkce zcela zdarma, ukazují, že online seznamování nemusí být nutně povrchní komerční záležitost. Registrace, prohlížení profilů i základní komunikace bez poplatků odstraňují jednu z hlavních bariér a umožňují lidem navázat kontakt bez finančního tlaku. Klíčem je ale to, jak s takovým nástrojem naložíte – a právě zde přichází ke slovu propojení online světa se společnými zájmy.
Jak na to prakticky – od koníčku k seznámení
Možná si říkáte: „To zní hezky, ale já žádný koníček nemám" nebo „Moje koníčky jsou samotářské." Obě námitky jsou naprosto oprávněné, ale řešitelné. Důležité je uvědomit si, že koníček nemusí být nic grandiózního. Stačí aktivita, která vás baví a kterou můžete provozovat ve společnosti dalších lidí. A takových je překvapivě mnoho.
Kdo rád čte, může se připojit ke knižnímu klubu – v mnoha městech fungují jak fyzické, tak online varianty. Kdo rád vaří, najde kurzy vaření, kde se potkávají lidé podobného zaměření. Sportovně založení lidé mohou zkusit amatérské ligy ve volejbalu, badmintonu nebo florbalu, kde se týmy často skládají z jednotlivců, kteří se předtím neznali. Kreativní duše ocení výtvarné workshopy, kurzy keramiky nebo fotografické procházky městem. A pro ty, kdo mají rádi přírodu, existují turistické skupiny, cyklistické kluby nebo dobrovolnické akce zaměřené na ochranu životního prostředí.
Důležité je také zmínit, že seznamování přes koníčky nevyžaduje žádný speciální přístup nebo strategii. Právě naopak – čím méně se soustředíte na hledání partnera a čím více na samotnou aktivitu, tím lépe to funguje. Lidé instinktivně vycítí, když se někdo účastní kurzu jógy jen proto, aby si tam někoho „ulovil", a takový přístup bývá spíše odpuzující. Autenticita je klíčová. Jděte dělat to, co vás skutečně baví, a nechte věci plynout přirozeně.
Zajímavý je také fenomén takzvaného „třetího místa" – konceptu, který popularizoval sociolog Ray Oldenburg. Třetí místo je prostor mimo domov a práci, kde lidé tráví čas a budují komunitu. Kavárny, knihovny, sportovní kluby, komunitní centra – to všechno jsou třetí místa, kde se lidé přirozeně setkávají a navazují vztahy. Výzkumy ukazují, že lidé, kteří mají své třetí místo, jsou nejen spokojenější a méně osamělí, ale také mají bohatší sociální sítě, které přirozeně vedou k novým romantickým příležitostem. Článek na platformě Brookings Institution podrobněji rozebírá, proč jsou třetí místa zásadní pro zdraví komunit i jednotlivců.
V českém kontextu je nabídka zájmových aktivit a komunitních akcí poměrně bohatá, i když se liší město od města. Praha, Brno, Ostrava a další větší města nabízejí nepřeberné množství kurzů, workshopů a klubů. Ale ani v menších městech nemusí být situace beznadějná – spolky, dobrovolnické organizace a komunitní akce existují prakticky všude. A pokud přece jen žijete někde, kde je nabídka omezená, může být právě kombinace online platformy a společného zájmu tou správnou cestou. Na Jiskření si můžete v profilu uvést své koníčky a hledat lidi se stejnými zájmy ve svém okolí – a pak se domluvit na společné aktivitě, která vám oběma dává smysl.
Stojí za zmínku ještě jeden aspekt, o kterém se mluví méně, ale který je neméně důležitý. Společné koníčky nevytvářejí jen romantické vztahy – budují celé sociální sítě. A právě široký okruh přátel a známých je jedním z nejlepších předpokladů pro nalezení partnera. Sociologové tomu říkají „síla slabých vazeb" – koncept, který poprvé popsal Mark Granovetter v 70. letech. Lidé, které znáte jen povrchně, vás často dovedou k příležitostem, o kterých byste se jinak nikdy nedozvěděli. Platí to pro hledání práce stejně jako pro hledání lásky.
Když se nad tím zamyslíme, je vlastně logické, proč seznamování přes společné koníčky funguje tak dobře. Odstraňuje umělost prvního kontaktu, poskytuje přirozené téma k hovoru, umožňuje postupné a realistické poznávání druhého člověka a vytváří pozitivní emocionální asociace. Není to žádná revoluční myšlenka – je to návrat k tomu, co fungovalo vždycky. Jen jsme na to v záplavě technologických novinek trochu pozapomněli.
Takže až budete příště přemýšlet, jak poznat někoho nového, zkuste odložit telefon a místo toho se zapsat na kurz, který vás vždycky lákal. Možná tam nenajdete lásku svého života hned napoprvé. Ale s jistotou tam najdete něco, co vám žádná aplikace nedá – autentický lidský kontakt, sdílenou radost z něčeho, co vás baví, a pocit, že patříte do komunity. A kdo ví, třeba právě z toho jednoho společného koníčku vyroste něco mnohem většího, než jste čekali.